pátek 24. dubna 2015

A v pátek

...se znovu zvedl ten jarňoletní vítr. Znova mě to táhne dál, třeba na Šumavě v by mohlo být pěkně, nebo někde u Sázavy. Stejně zase skončím na nádraží v Brániku. Aspoň pozoruji ty vlaky.
Na druhém nástupišti jsou odstavené staré dřevěné vagóny. Moje fantazie se naplnou rojíždí, poháněná vodní parou, ohřívanou kotlem, do kterého topič hází uhlí. Zdá se mi, jako bych viděla uvnitř vyšňořené paničky, staršího spícího pána a šerifa převážejícího jednoho ne moc nebezpečného, ale vychytralého zločince, nejspíš podvodníka, do věznice. Pod vagónem zasejc visí ušmudlaný hobousák, nedávno zdrhal před brzdařem, rozhodl se, že už nahoře nepojede, pokaždý si ho všimnou.
Já bych se tam neudržela, možná bych se spíš natáhla mezi trubky a podlahu. Ne, sem moc tlustá. Vracím se zpátky od vagónů na lavičky. Tam sedí dva kluci, a povolují mi, že můžu i dovnitř.
Pobíhám v nich jako by mě byl v patách samotnej Jimi Stone. No tak, ten asi ne, ten byl jen v nákládních vlacích.

Ty starý vagóny maj svoje kouzlo. Tak zase někdy AHOJ