Hranaté narozeniny a zimní přechod Brd

autor:Hans

Kubajz má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví....
Oslava se koná U Menzlů. Probíhá turnaj v prší, hraje se na kytary, tančí se. Merenda na sále je veselá, navíc se sešla většina Kachen :D. Popíjíme a sdělujeme si novinky z života vandrovního.
Jenže už je čas jít pryč. Uteklo to celé nějak moc rychle.

autor:Hans

,,...táhnou kolem mýho domu bílou vánicí.

 Jdou za štěstím a za láskou, jak stromy v dálce zvou.

A vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou..."

Spíme v lese a natáhneme se až na Carcáio. Zima by byla v poho, kdyby nebyla ve vzduchu ta hrozná vlhkost. Dooblíkat se musel i Hans, a to je při tom drsný Seveřan zvyklý spát v mnohem větších mrazech než je -10. A já jsem ráda, že mám sebou ten teplejší spacák a vaťák. Víš co je nejlepší?
Jsem venku mrznu a chvilku neřeším povinnosti jako je škola, máme zkouškový, nebo shánění brigády. Mrznu, a jsem spokojená.

autor:Hromofka

Ráno jsou nejtěžší 3 věci: donutit se vylézt ze spacáku, rozhýbat se a nezalézt do něj zpět, sbalit usárnu. Kluci do mě rejou, ale díky bohu za to. :) Nemám bejt pitomá a tahat do tohohle mrazu uzdu. Ta i s mým veškerým snažením vypadá jako ...... (roluju to víc jak 3x). Asi by se na mě hodila jedna diagnóza...

,,Cesty jsou plný stříbrnejch stromů."

Šlapem přes hřeben na Kytín. Klouže to, všude je náledí jako v tom vtipu.

U hrobu neznameho vojina stoji delegace a nasloucha vypraveni, jak se ono vojin vrhl se slovy "Za stranu za lidi!" pod kola fasistickeho tanku aby tak zachranil sve soudruhy spolubojovniky. Vsichni jsou dojati ale vzadu jeden pametnik huhla - "No to jo, ja tam tenkrat byl, ne *Za stranu za lidi!* ale ZASRANY NALEDI! kricel!"

Na Čunčí hubu dorážíme se zpožděním, ale ještě se tam zvládáme nasáčkovat, obsadit prázdná místa a zarezervovat je jakž takž i pro ostatní. Polívka, grog. Co víc si člověk může přát? 

Snad jen kdyby tu byla i Sluníčko, a mohly bychom začít blbnout. Ta je teď asi ještě na louce, ale abych řekla pravdu, moc se mi tam nechce...

autor:Hans

Sešli se tu snad skoro všichni starší z Města jsou i dobře vymódění. Alá první republika, ale spousta jede opravdu jen přes den a nezůstane v lese. A já přemýšlím taky nad návratem domů, už jen z toho důvodu, že si nemůžu dovolit být nemocná.

autor:Hans

A to mě nakonec rozhoupe, nemůžu si dovolit dlouhodobou nemoc. Opouštím Hanse, Kima i ostatní, ačkoli se bude spát na půdě jednej chatky. A mířím zpět do civilizace. Cestou se mi podaří díky tomu náledí bohumžel pochroumat lehce kytaru.

V Řevnicích ještě sedíme v restaurantu a povídáme si, historie, videoklipy, braková pop music...

Kamarád radši zdrhá kupovat lístky, a tohle hlavně kvůli písni.

,,Né pětku nééé..."

Člověka ta zima nějak rychle unaví. Tak AHOJ příští rok.