Je to dlouho...

... co jsem něco sepsala. Možná je to tím, jak se z uměleckého psaní a celkově tvorby posledních pár let snažím o něco na co nemám přirozené buňky a musím se do toho trochu nutit. Další věcí je i to, jak posledních pár let přistupuji k internetu a k informacím na něm. Nějak už vše nedokážu vyblít na nějakou stránku, kde si to může přečíst úplně každý.
Svoje myšlenky a názory teď  možná považuji za víc soukromé, než před 4 lety. Nejsem veřejná osoba, možná ani nechci být, ale vzhledem k tomu, jak se s dalšími kamarády snažíme připomenout některé méně známé osobnosti, tak se tomu úplně nevyhnu.
Možná mi i jeden čas přišlo, že jsem přišla o hlas, jako v Malé mořské víle od studia Disney, akorát mi ho nesebrala nějaká antropomorfizovaná chobotnice.
Prostě mnoho změn a mnoho obyčejných ran života, které mě trochu srazily do prachu a změnily. Ale proč vlastně po dlouhé době něco píšu na tuhle stránku?

Nějak není čas...

...a přitom by ho mohlo být dost, kdybych nebyla v některých věcech tak moc umanutá. Člověka najednou v určitém bodě života zahrnou povinnosti, musí řešit svou existenční stránku sám za sebe, a postupně se chystá, že i za někoho dalšího, ať už v daleké nebo blízké budoucnosti. Prostě to tak v jednu chvíli je.

Jenže se přiznám, jsem ráda, že to přišlo celkem brzo. Zatímco někteří kamarádi a kamarádky ještě studují, mají možnost si ten čas trochu víc naplánovat, tak já musím řešit drobnosti všedního života, jídlo, praní, žehlení, uklízení, práce.